STŘÍDAVÁ <<< OBSAH >>> FILOZOFICKO-INTELEKTUÁLNÍ


POKUSNÁ

Osoba se rozhodne začít ŽSBJ, takže odloží jídlo stranou. Tomuto rozhodnutí může (ale nemusí) předcházet příprava. Člověk pozoruje a vnímá, co se děje s tělem a psychikou. Dokud jde všechno dobře, může se považovat za nejedícího (inediata, dechaře nebo cosi jiného). Ale pokud se objeví příznaky neschopnosti žít bez jídla, má člověk na výběr ze dvou možností: dále nejíst (pokračovat v ŽSBJ), přestože ví, že je to riskantní, anebo začít jíst.

Rozumnou možností je vrátit se k jídlu. Postupuje tak téměř každý, kdo vidí, že jeho tělo ještě nemůže řádně fungovat bez jídla. Takže člověk začne znovu jíst a svůj (neúspěšný) pokus může nazvat půstem.

Poté po dostatečně dlouhou dobu jí "normálně", aby obnovil své tělo. Může dokonce jíst déle, aby nashromáždil zásobu tukové tkáně. Faktem je, že čím má tělo větší tukovou zásobu, tím déle může žít bez jídla. Takže se tato osoba může rozhodnout, že uskladní více tuků v těle (je lepší to nedělat), aby při následném pokusu mohla déle zůstat bez jídla. Čím déle nebude jíst, tím větší bude mít šanci, že se její tělo přizpůsobí ŽSBJ.

Po znovuobnovení těla, nebo dokonce po shromáždění přebytečného tuku, znovu přestává jíst (zkouší další pokus). Tentokrát se také, po nějaké době nejedení (půstu), může opět vrátit k jídlu (aby znovu obnovila tělo). Nicméně je určitá šance, že nebude potřeba, protože po několika měsících se ukáže, že tělo funguje bez jídla dobře.

Pokud se člověk vrátí k jídlu, může celou proceduru zopakovat v budoucnosti. Na konci každého pokusu se buď vrátí k jídlu (kvůli znovuobnovení těla), nebo se stane nejedícím. Může udělat tolik pokusů, kolik si přeje.

Pokud si člověk vybere druhou, riskantnější možnost, čili pokračuje v nejedení (v tomto případě správnější termín by byl půst) navzdory vyčerpanému tělu, přibližuje se ke kritickému stavu. Kritický zde znamená, že se jedná o stav balancování na hraně mezi životem a smrtí těla. Existují tři možné výsledky: dosažení cíle, závažná vyhublost (poškození) těla anebo smrt těla. Druhý a třetí výsledek je mnohem pravděpodobnější - stane se to téměř u každého, kdo takto nerozumně postupuje.

Existují však výjimky, které jsou velmi vzácné. Balancování na hraně života a smrti těla vytváří rozumově nevysvětlitelný psychický stav. V tomto stavu může být člověk mnohem více vědomě odhodlán svého cíle dosáhnout. Osoby ve stavu klinické smrti procházejí něčím podobným. Některé z nich se vrátí proměněni, někteří z nich zůstávají za hranicí biologického života. Někdy právě zde nastane "zázračné" uzdravení.

Velmi nedoporučuji tuto metodu pro dosažení ŽSBJ. Píšu o tom pouze pro informační účely. Tento způsob si mohou vybrat vysoce vyspělé duchovní osoby, blázni nebo sebevrazi. Ti vyspělejší mají větší šanci, zatímco ti druzí zde téměř jistě nezůstanou (umřou).

Věřím však, že duchovně vyspělá osoba si nevybere tuto metodu, protože už ví, že může (pokud si to přeje) zůstat v dokonale fungujícím těle, které nepotřebuje jídlo. Pokud to však neví a bude to chtít zjistit (za použití této metody), bude to znamenat, že dostatečně vyspělá není (ačkoliv mohou existovat výjimky).