OTÁZKY <<< OBSAH >>> ÚKOL


OBEZITA A NEMOCI

Nejedení jsem praktikoval od července 2001 do března 2003. Tato zkušenost mi dala dostatek znalostí požadovaných mými potřebami. Díky těmto znalostem mohu informovat zajímající se osoby o podrobnostech ohledně života bez jídla. Pokračování v nejedení, i když bylo pro mne výhodné, by mi plně neumožňovalo plnit mé úkoly. Cítil jsem se jako někdo, kdo následuje cestu, ale občas potká někoho, kdo mu řekne: "Můžeš jít touto cestou, ale mohl bys udělat mnohem více, kdybys šel tamtou cestou, protože ta se více shoduje s tvými původními záměry."

Od září 2002 jsem se pokoušel ukončit fázi nejedení za účelem zahájení svých úkolů (popsaných výše). Avšak žití bez jídla bylo pro mne tak výhodné, že jsem jeho ukončení neustále odkládal. Nakonec, v březnu 2003, jsem se vrátil na svou původní cestu - ukončil jsem fázi nejedení a pokračoval se svými úkoly.

Zde je to, co jsem v březnu 2003 plánoval splnit během jednoho roku:

Po asi roce jsem se rozhodl výše uvedený experiment ukončit. Naučil jsem se toho dost a nechtěl jsem se už více mučit. Cítil jsem se hůř, než jsem si představoval před zahájením experimentu (zhoršující se zdraví, nízká úroveň energie, špatná nálada). Také jsem cítil, že přišel ten pravý čas, abych pokračoval dál ve svých plánech.

Od 1. března 2004 jsem začal s dalším experimentem nejedení. V ten den jsem opět odložil jídlo. Protože jsem měl nadváhu 30 kg, cítil jsem významné rozdíly mezi oběma začátky životního stylu nejedení (předešlý pokus jsem začal před 2 lety). Popsal jsem ho na internetu, spolu s dalšími pokusy.

Z mého experimentu s vykrmením se, i když jsem dosáhl pouze 100 kg, jsem se dozvěděl spoustu věcí o tom, jak se cítí obézní člověk. Týká se to nejen každodenních činností (např. omezení pohyblivosti, návyková chuť k jídlu, vysoký krevní tlak), ale také toho, jak probíhá půstování v případě takové osoby.

Nyní již lépe rozumím tomu, proč pro obézní osoby, které to nejvíce potřebují (stejně jako ryba potřebuje vodu), je tak těžké projít půstem. Při sledování vlastního obézního těla a psychiky od chvíle, kdy jsem přestal jíst, jsem se dozvěděl, jak je půstování pro obézní osoby mnohem obtížnější.

Obézní člověk je více závislý na jídle. Vyžaduje to od něj silnější vůli k tomu, aby prošel "odvykací kůrou", protože v té době více trpí.

Objevil jsem a vyzkoušel mnoho dalších aspektů týkajících se obezity. To vše mi dalo více znalostí o člověku. Popsat je všechny, tak bych potřeboval napsat další knihu. Vím, že mi stojí za to tímto způsobem experimentovat.

Mimochodem, pamatujte, že to jsou moje zkušenosti. Chci tím říct, že to, co cítím, nemusí být stejné jako to, co cítí jiní. Dělám všechny tyto experimenty, abych se dozvěděl více, pro samotnou zábavu ze zkušeností, a abych mohl poskytnout informace těm, kteří se budou ptát.